„Duch místa živí přístup a činy těch, kteří ho řídí,
stavějí, spravují a užívají”.

Famelie je místo, kam lidé patří, slouží jim k užitku, ovlivňuje přistup k životu, inspiruje k návratu ke kořenům a k tradicím našich předků.

Duch místa není poetickou koncepcí romantiků, ale způsobem, jak místo funguje a působí naše těla, organizaci práce i pocity. Stejně jako nám změna prostředí o dovolené dokáže ulevit od stresu, může nám i naše každodenní okolí dodat energii, vyrovnat nálady, snížit pocit tlaku a inspirovat nás či motivovat. Existuje i schopnost míst poskytnout nám jistotu, zakořenit nás.

Genius loci je to, proč se na nějaké místo vracíme.

Příběh našeho místa začal před mnoha sty lety, kdy se v oblasti dnešních Mokropes rozprostíraly lesy a krajem divoce protékala řeka Berounka.

První písemná zpráva o Mokropsech je z roku 1088. kdy král Vratislav II. daroval kanovníkům Vyšehradským dvoje popluží a dva rybáře - Modlatu a Šumu z Mokropes. Později se Mokropsy dostaly pod panství kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Z písemných dokladů se dovídáme, že abatyše Markéta přikoupila ke dvoru (nynější Famelii) mlýn, který byl před rokem 1364 znovu vystavěn. Z toho můžeme usuzovat, že Famelie i mlýn tu byly již dávno před tím.

Po válkách husitských zapsal císař Zikmund roku 1436 Mokropsy řádu jeptišek Svatojířských hradu Pražského s lesem, řečeným Jeptišče, Oldřichu Medkovi z Valdeka.

Více jak 600 let patřila Famelie pod řád Svatojířských jeptišek. Od roku 1636 přešel majetek pod cisterciánský klášter ve Zbraslavi, a to až do roku 1785 do zrušení kláštera.

Komplex budov Famelie byl vybudován jako tvrz a měl původně sloužit jako útočiště mnichů ve válečných časech a jako úkryt pro potraviny a cennosti. Za sedmileté války (za císařovny Marie Terezie) zde mělo být uchováno zlaté bohoslužné náčiní a drahocená roucha klášterní. Objekt sloužil jako “hospital” pro přestárlé a choré mnichy a jako letohrádek zbraslavských opatů. Hospodářství bylo obděláváno čeledí. Po zrušení zbraslavského kláštera Josefem II. 2. prosince 1785 byl objekt a k němu příslušné hospodářské pozemky spravován státním Náboženským fondem. Při raabizaci, která se po prvním neúspěšném pokusu v roce 1783 uskutečnila na zbraslavském panství v letech 1788 až 1801, byly zdejší polnosti a louky rozděleny a pronajaty čeledi a dalším rolníkům spolu s rozdělenými budovami. Rodiny rolníků dostaly do dědičného nájmu rozdělené polnosti a louky a byly osvobozeny od roboty výměnou za polovinu výnosu, kterou byli povinni odvádět. Rodinný princip pronájmu dal vzniknout pojmenování takových nájemců “familianty”, od čehož byl později pravděpodobně odvozen název komplexu budov “Familie”, nynějši FAMELIE.

Jeden z familiantů byl i náš pra…...dědeček Bernard Vošalík (podepsán na Raabizační smlouvě z 15. duabna roku.1801). Nejpřednější místností Famelie byla komnata, ve které se nacházela kaple (tato část byla za komunistického režimu zničena). Na Famelii byl zařízen také pivovar, v němž se vařívalo 12 sudů čtyřvěderních (3.976 litrů) piva ???, pivovar byl však zrušen po založení pivovaru ve Zbraslavi.

Za dvorem severním a východním byla rozsáhlá zahrada s vinicí a hojným stromovím.

Vzhledem k viničnímu a pivovarskému řemeslu zde bývaly hluboké prostorné sklepy, ze kterých podle lidové pověsti vedly tajné podzemní chodby. Jedna taková chodba vedla až do Karlíka., jedna na Vráž ke staré lípě. Ve sklepých podle pověsti měli mniši zakopány poklady. Když byl později řád zrušen, mniši prý vynášeli peníze v dutých poutních holích.